Dědické řízení postup: Jak na to krok za krokem?

Úmrtí a pohřeb

Smrt blízké osoby je vždy těžká, ale kromě smutku a ztráty přichází i nutnost vypořádat se s majetkem zesnulého. V České republice tento proces nazýváme dědické řízení. Spouští se automaticky úmrtím osoby a jeho cílem je zjistit, komu majetek připadne. Dědické řízení probíhá podle zákona nebo na základě závěti, pokud ji zůstavitel sepsal. Zákon rozlišuje dědice do několika skupin. V první skupině dědí manžel/ka a děti zůstavitele. Pokud některé z dětí zemřelo dříve, dědí vnoučata. Jestliže zůstavitel neměl potomky, dědí jeho rodiče, sourozenci a případně jejich děti. Celý proces probíhá pod dohledem notáře, který je určen soudem jako soudní komisař. Notář svolá všechny dědice k projednání dědictví, zjišťuje majetek a dluhy zůstavitele a nakonec vydá usnesení o dědictví. Dědické řízení může být někdy zdlouhavé a komplikované, zvláště pokud se objeví spory mezi dědici, neznámí dědici nebo majetek v zahraničí. V takových případech je vhodné obrátit se na advokáta specializujícího se na dědické právo.

Vyhledání závěti

Nedílnou součástí dědického řízení je i vyhledání poslední vůle zůstavitele, tedy závěti. Závěť je jednostranný právní akt, kterým může zůstavitel pro případ své smrti nakládat se svým majetkem. Pokud závěť existuje, soud k ní při dědickém řízení přihlédne a rozdělí majetek dle vůle zůstavitele. V opačném případě dochází k dědění ze zákona. Je důležité si uvědomit, že existence závěti může zásadně ovlivnit průběh a výsledek dědického řízení. Proto je v zájmu všech potenciálních dědiců, aby se o existenci závěti aktivně zajímali. Notář, který dědické řízení vede, je povinen zjistit, zda zůstavitel zanechal závěť. Prověřuje se existence závěti v centrální evidenci závětí a dotazem u Notářské komory České republiky. Pokud se závěť nenajde, dědické řízení pokračuje dle zákonné dědické posloupnosti.

Notář a usnesení o dědictví

V rámci procesu dědického řízení hraje notář klíčovou roli. Po smrti zůstavitele je to právě notář, kdo je pověřen soudem k provedení dědického řízení. Jeho úkolem je mimo jiné zjistit okruh dědiců, jejich dědické podíly a vypořádat majetek zůstavitele. Notář sepíše usnesení o dědictví, což je dokument, který shrnuje průběh dědického řízení a stanovuje, komu a v jakém rozsahu připadá dědictví. Usnesení o dědictví je důležitým dokumentem, který slouží dědicům k prokázání jejich práv k majetku zůstavitele. Dědické řízení začíná na návrh, kterým může být i úmrtní list. Notář postupuje v souladu se zákonem a dbá na to, aby bylo dědictví rozděleno spravedlivě a v souladu s vůlí zůstavitele. V případě, že zůstavitel zanechal závěť, je notář povinen ji respektovat a dědictví rozdělit v souladu s ní. Pokud závěť neexistuje, dědí se ze zákona. Notář informuje dědice o jejich právech a povinnostech v průběhu celého dědického řízení.

Fáze	Popis	Průměrná délka trvání
Zahájení řízení	Notář obdrží návrh na zahájení dědického řízení a zkontroluje jeho formální náležitosti.	1-2 týdny
Vyhledání dědiců	Notář vyhledává dědice a zjišťuje jejich okruh.	2-4 týdny
Jednání s dědici	Notář svolá dědice k projednání dědictví a sepisu dohody o vypořádání dědictví.	4-8 týdnů
Vyhotovení usnesení	Pokud se dědici dohodnou, notář sepíše usnesení o dědictví.	2-4 týdny
Pravomocné rozhodnutí	Usnesení o dědictví nabývá právní moci.	2 týdny

Dědicové a jejich podíl

V rámci dědického řízení je stěžejní otázkou určení dědiců a jejich podílů na pozůstalosti. Dědici se dělí na dědice ze zákona a dědice ze závěti. Pokud zůstavitel sepíše platnou závěť, dědí osoby v ní uvedené. Závěť může zahrnovat veškerý majetek nebo jeho část. V případě, že závěť neexistuje, nebo se vztahuje pouze na část majetku, vstupuje do hry dědění ze zákona. Zákon rozlišuje 6 dědických tříd. Do první dědické třídy patří manžel/ka a potomci zůstavitele. Pokud nedědí potomci, dědí rodiče zůstavitele a osoby žijící s zůstavitelem v domácnosti. Důležité je zmínit, že dědicové dané třídy vylučují z dědického práva dědice nižších tříd. Dědicové jedné třídy dědí stejným dílem, ledaže zákon stanoví jinak. V procesu dědického řízení soud zkoumá všechny okolnosti a na základě důkazů vydá usnesení o dědictví, které určuje dědice a jejich podíly.

Společné projednání dědictví

Společné projednání dědictví představuje klíčový moment v rámci dědického řízení. Jedná se o jednání svolané notářem, který byl soudem pověřen provedením dědictví. Na tomto jednání se setkávají všichni dědici, aby se seznámili s obsahem pozůstalosti a vyjádřili se k případným nárokům. Notář na základě předložených listin a svědectví zjišťuje okruh dědiců a jejich dědické podíly. Důležité je zmínit, že společné projednání dědictví není veřejné a účastní se ho pouze dědici, případně jejich zástupci s plnou mocí. V průběhu jednání notář seznámí dědice s jejich právy a povinnostmi. Dědici mají právo nahlížet do spisové dokumentace a klást doplňující otázky. Pokud se dědici na rozdělení pozůstalosti shodnou, sepíše notář dohodu o dědictví, která má po schválení soudem platnost pravomocného rozsudku. V opačném případě, kdy nedojde k dohodě, musí dědictví rozdělit soud v samostatném řízení.

Vzdání se dědictví

V případě, že se dědic rozhodne dědictví nepřijmout, má možnost se ho vzdát. Vzdání se dědictví je jednostranný právní úkon, kterým dědic projevuje svou vůli nenabýt dědictví po zůstaviteli. K platnosti vzdání se dědictví je třeba, aby bylo učiněno písemně a aby bylo doručeno soudu, který vede dědické řízení. Dědic se může dědictví vzdát ve prospěch jiného dědice nebo bez uvedení ve prospěch koho. Důležité je zmínit, že vzdání se dědictví nelze vzít zpět. Jakmile je jednou učiněno a doručeno soudu, je konečné a nelze ho odvolat. Vzdání se dědictví je třeba odlišovat od odmítnutí dědictví. Zatímco vzdáním se dědictví se dědic dědictví aktivně zbavuje, odmítnutím dědictví dědic pouze pasivně projevuje nezájem o jeho nabytí. Vzdání se dědictví je tedy závažným krokem, který by měl dědic dobře zvážit a v případě pochybností se poradit s odborníkem.

Nabytí dědictví

Nabytí dědictví, tedy okamžik, kdy se dědic stává vlastníkem majetku zůstavitele, nastává okamžikem jeho smrti. Ačkoliv dědic nabývá dědictví ze zákona nebo na základě závěti již smrtí zůstavitele, k faktickému nakládání s ním dochází až po skončení dědického řízení. Dědické řízení je soudní proces, který slouží k určení dědiců, jejich podílů na dědictví a také k vypořádání případných dluhů zůstavitele. Dědické řízení zahajuje soud na návrh nebo z úřední povinnosti, a to zpravidla do jednoho měsíce od smrti zůstavitele. V rámci dědického řízení soud zkoumá existenci závěti a v případě její absence nebo neplatnosti určuje dědice ze zákona. Důležitou součástí dědického řízení je také inventarizace majetku a dluhů zůstavitele. Po skončení dědického řízení vydá soud usnesení o dědictví, kterým potvrdí nabytí dědictví dědicům. Teprve na základě tohoto usnesení mohou dědici fakticky disponovat s zděděným majetkem.

Dědické řízení, ač bolestivé ztrátou blízké osoby, je cestou k nalezení klidu a rozdělení majetku dle vůle zesnulého, ať už vyjádřené v závěti či zákonem.

Božena Černá

Dluhy a závazky

Nedílnou součástí dědického řízení je i řešení dluhů a závazků zůstavitele. Dědici totiž nedědí pouze majetek, ale i případné dluhy. Důležité je, že dluhy se dědí pouze do výše zděděného majetku. Pokud tedy zůstavitel po sobě zanechal dluhy ve výši 1 milion korun, ale jeho majetek má hodnotu pouze 500 tisíc korun, dědici odpovídají za dluhy pouze do výše zděděného majetku, tedy 500 tisíc korun. V praxi to znamená, že dědic neručí za dluhy zůstavitele vlastním majetkem. V rámci dědického řízení je nutné provést soupis majetku a závazků zůstavitele. Na základě tohoto soupisu se následně určí, zda majetek převyšuje dluhy, nebo naopak. Pokud dluhy převyšují majetek, dědici se mohou rozhodnout, zda dědictví odmítnou, nebo přijmou s výhradou soupisu aktiv a pasiv. Přijetí dědictví s výhradou soupisu aktiv a pasiv znamená, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele pouze do výše zděděného majetku.

Daň z dědictví

V rámci dědického řízení se často setkáváme s otázkou daně z dědictví. Je důležité si uvědomit, že daň z dědictví jako taková v České republice od roku 2014 neexistuje. Místo ní se uplatňuje daň z příjmů, a to pouze v případě, že dědic nabývá majetku z pozůstalosti v souvislosti se svým zaměstnáním, podnikáním nebo jinou samostatnou výdělečnou činností. Pokud dědic dědí majetek jako fyzická osoba v běžném rodinném vztahu, daň z příjmů z tohoto dědictví neplatí.

Proces dědického řízení se s neexistencí daně z dědictví zjednodušil. Notář, který dědické řízení vede, již nemusí zjišťovat informace o daňové povinnosti dědiců. I přesto je důležité si uvědomit, že dědicové jsou povinni včas podat daňové přiznání k dani z příjmů, pokud jim z dědictví plynou nějaké zdanitelné příjmy, například z pronájmu zděděné nemovitosti. V případě nejasností je vždy vhodné obrátit se na daňového poradce, který poskytne odborné informace a rady.

Zápis do katastru nemovitostí

Nedílnou součástí dědického řízení je i následný zápis do katastru nemovitostí. Po právní moci usnesení o dědictví, kterým soud potvrdí nabytí dědictví dědici, je nutné provést vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. K tomuto vkladu je nezbytný návrh, který podává osoba oprávněná z pravomocného usnesení o dědictví, typicky dědic.

Návrh na vklad musí splňovat veškeré náležitosti stanovené zákonem, včetně příloh jako je originál nebo úředně ověřená kopie usnesení o dědictví a další dokumenty dle požadavků příslušného katastrálního úřadu. Katastrální úřad následně přezkoumá předložené dokumenty a pokud je vše v pořádku, provede vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Tímto zápisem se dědic stává oficiálním vlastníkem nemovitosti a je oprávněn s ní nakládat. Celý proces zápisu do katastru nemovitostí obvykle trvá několik týdnů až měsíců. Je důležité si uvědomit, že dědické řízení a následný vklad do katastru nemovitostí jsou dva samostatné procesy. Dokud není proveden vklad do katastru nemovitostí, není dědic formálně zapsán jako vlastník nemovitosti, i když mu již dědictví bylo přiznáno.